Tolik jsme se těšili na tak očekávanou Speciální výstavu kelpií na Křivonosce. Těšili jsme se na přátele, se kterými nemáme čas se vídat tak, jak bychom chtěli, na nové tváře, které se objevili mezi kelpiáři, na kelpinky, které známe jen z fotek....prostě to měl být fajn pohodový den.
Už dlouho před akcí jsme tušili, že počasí nám nevyjde zrovna vstříc, nicméně vybaveni holínkami a pláštěnkami jsme se přeci jen s úsměvem vydali na cestu k Hluboké nad Vltavou. Narozdíl od výstavy před dvěma roky nás mile překvapilo, že nebyl problém s vjezdem a my tak nemuselu hodinu stát jen ve frontě na parkování. Bohužel tímto asi všechny kladné zážitky končí.
Posuzovaní výstavy bylo takové zvláštní (ano, toto slovo to vystihuje asi nejlíp). Naši kluci dostali oba VDčko, což by mně ani tak nevadilo, výstavy jsou dost subjektivní a co člověk to jiný názor, nicméně odůvodnění, že Jumík je na výbornou ještě moc mladý, mě opravdu pobavilo :) paní rozhodčí by se asi měla zamyslet nad tím, proč existuje třída mladých, nebo si vymyslet jiné zdůvodnění pro VDčko (křivé nohy, plandavé uši...myslím, že by se toho dalo najít dost). Nejvíce zarážejí ovšem bylo posuzování agresivních kelpií - ano, opravdu agresivních :( .... proč jsou vůbec takoví jedinci na výstavě posouzeni, proč dostanou výbornou???? Neměli by být z výstavy vyloučeni? To je to, co mě zaráží nejvíc. Ještě když měl Kukyn tak rok, tak se nás docela dost lidí ptalo, jakto, že není agresivní. Nikdy jsem nechápala jejich otázku, bohužel, když jsem viděla letošní výstavu, bylo mně z toho smutno. Nicméně si stále myslím, že chyba není na straně psů, ale majitelů...
O malých kruzích, kde většinu jeho plochy zabíral altánek pro slečny zapisovatelky, které evidentně o psích výstavách neměly ani tušení, se už více asi ani zmiňovat nebudu. Celkově organizace v kruhu byla tragická. Musím říct, že v březnu jsme se zúčastnili speciální výstavy slovenského klubu, a máme se ještě hodně co učit...
Současně s výstavou probíhalo i Mezinárodní mistrovství kelpií v agility. Je škoda, že účast nebyla veliká, jak jsem čekala. Ale přece jen organizační chaos je organizační chaos a ještě z dob mého agi závodění vím, že na závody, na kterých jsem jednou nebyla spokojená, už bych znovu taky nejela....:(
Musím říct, že mě tato akce vůbec nepřesvědčila, abych se na ni příští rok znovu vydala, natož pak těšila....škoda.
Už dlouho před akcí jsme tušili, že počasí nám nevyjde zrovna vstříc, nicméně vybaveni holínkami a pláštěnkami jsme se přeci jen s úsměvem vydali na cestu k Hluboké nad Vltavou. Narozdíl od výstavy před dvěma roky nás mile překvapilo, že nebyl problém s vjezdem a my tak nemuselu hodinu stát jen ve frontě na parkování. Bohužel tímto asi všechny kladné zážitky končí.
Posuzovaní výstavy bylo takové zvláštní (ano, toto slovo to vystihuje asi nejlíp). Naši kluci dostali oba VDčko, což by mně ani tak nevadilo, výstavy jsou dost subjektivní a co člověk to jiný názor, nicméně odůvodnění, že Jumík je na výbornou ještě moc mladý, mě opravdu pobavilo :) paní rozhodčí by se asi měla zamyslet nad tím, proč existuje třída mladých, nebo si vymyslet jiné zdůvodnění pro VDčko (křivé nohy, plandavé uši...myslím, že by se toho dalo najít dost). Nejvíce zarážejí ovšem bylo posuzování agresivních kelpií - ano, opravdu agresivních :( .... proč jsou vůbec takoví jedinci na výstavě posouzeni, proč dostanou výbornou???? Neměli by být z výstavy vyloučeni? To je to, co mě zaráží nejvíc. Ještě když měl Kukyn tak rok, tak se nás docela dost lidí ptalo, jakto, že není agresivní. Nikdy jsem nechápala jejich otázku, bohužel, když jsem viděla letošní výstavu, bylo mně z toho smutno. Nicméně si stále myslím, že chyba není na straně psů, ale majitelů...
O malých kruzích, kde většinu jeho plochy zabíral altánek pro slečny zapisovatelky, které evidentně o psích výstavách neměly ani tušení, se už více asi ani zmiňovat nebudu. Celkově organizace v kruhu byla tragická. Musím říct, že v březnu jsme se zúčastnili speciální výstavy slovenského klubu, a máme se ještě hodně co učit...
Současně s výstavou probíhalo i Mezinárodní mistrovství kelpií v agility. Je škoda, že účast nebyla veliká, jak jsem čekala. Ale přece jen organizační chaos je organizační chaos a ještě z dob mého agi závodění vím, že na závody, na kterých jsem jednou nebyla spokojená, už bych znovu taky nejela....:(
Musím říct, že mě tato akce vůbec nepřesvědčila, abych se na ni příští rok znovu vydala, natož pak těšila....škoda.
