Jak již mnozí víte, naše smečka se rozrostla o dalšího čtyřnohého člena. O přírůstku bylo neplánovaně rozhodováno již na jaře, kdy jsme začali uvažovat o parťákovi pro Kukynka a o parťákovi na výcvik pro Luboše. Jelikož jsme již od začátku chtěli pálenou kelpinku, dokonce jsme si pro ni i odhodlaně jeli, osud tomu chtěl jinak a my si před dvěma lety domů dovezli tu nejlepší šedou myš (rozumějte Kukyho) na světě. Takže volba barvy byla tentokrát jasná, u pohlaví to ovšem tak jasné nebylo...Já se přikláněla spíše k fence z českého chovu (rozhodně ne na chov), ale bohužel v tuto dobu žádná pálená štěnda nejsou a žádná taková, o která bychom stáli, asi ani nebudou... Bohužel čeští chovatelé povětšinou ještě nepochopili, že nestačí mít doma atraktivní barvy psů, ale je třeba s nimi i něco aktivně dělat (a tím dělat myslím, být vidět, ne jít jednou za 14 dní na cvičák v "horní dolní"...a hlavně mít výsledky!!!). Takže jsme se začali rozhlížet po štěňátku po Evropě.
Naše požadavky se zdály být ovšem neuskutečnitelné. Po zkontaktování několika chovatelů v Německu, Nizozemí, Belgii, Švédsku, Norsku....a to chovatelů jak australských kelpií, tak i working kelpií....a rozsáhlé emailové komunikaci s nimi jsem začala být lehce zoufalá, neb žádný z vrhů nesplňoval naše požadavky buď na vzhled rodičů či na jejich pracovní nasazení Jednoho dne jsem ale narazila na švédskou chovatelskou stanici, kde byl plánovaný vrh: tatínek úplně úžasný hnědopálený pes a maminka moc hezká hnědá fenečka, oba velice sportovně úspěšní. Bohužel po pár emailech s chovatelkou jsem byla téměř na 100 % ujištěna, že se fence žádné pálené mimčo nenarodí, a když už, tak to bude ooooobrovská náhoda. Jelikož nás ale tolik uchvátil otec tohoto vrhu, začali jsme se doslova pídit po jeho rodokmenu, až nás vítr zavál do chovalské stanice Evallens. A jaká to byla náhoda, že chovatelka Ewa plánovala vrh, kde maminkou budoucích štěňat byla právě maminka tohoto nádhérného páleného psa a otec štěňat už na fotkách vypadal dokonale! Po důkladném prostudování všech pro a proti, prozkoumání všech štěňat z minulých odchovů budoucí maminky vrhu a pár emailech s chovatelkou bylo rozhodnuto! Zamluvení štěňátka bylo otázkou jednoho emailu a pak nezbývalo nic jiného než čekat více než měsíc na radostnou zprávu od Ewy: "Your baby is born a couple of hours ago."
Teď už jen počkat těch 8 týdnů, než si našeho nového chlupáče můžeme vyzvednout...už při zamlouvání štěňátka jsme se nakonec místo fenečky rozhodli pro pejska: za prvé pejsci nehárají (fakt ne! ), takže nám odpadnou případné stariostí s kastrací, kterou by u nás fenečka dozajista podstoupila, a za druhé nám bylo líto nechávat kastrovat tak nadějnou a v budoucnu jistě úspěšnou kelpií holku.
V pátek 13.7. 2012 jsme tedy vyrazili na tolik očekávaný let do Švédska. Rozhodli jsme se letět, neb náklady na cestu by vyšly po všemožném propočítávání stejně jako cesta autem a představa sedět celý den se štěniskem v autě na cestě domů nebyla dvakrát povzbuzující....Po přistáni ve Stockholmu nás čekal v terminálu Ewin manžel Pyzze. Bezpečně nás dopravil až k nim domů na farmu mezi spoustu kelpinek a oveček Ewa nás přivítala, hned nás zavedla k mimískům a my celý den nedělali nic jiného, než si s nimi hráli, dlachnili je, muckali je....Za tři dny, co jsme u Ewy na farmě strávili, jsme se dozvěděli spostu zajímavých věcí, koukali na výcvik pasení kelpinek i tradičních plemen, prohlédli jsme si všechny Ewiny pejsky, co Vám budu vykládat, zážitků máme spoustu ale o tom až někdy jindy...
V neděli odpoledne jsme se ale už museli rozloučit a i s naším malým Jumíkem (jak mu teď budeme říkat) jsme byli odveženi na letiště. Musím říct, ať žije byrokracie, protože na letišti bylo spousta papírování, ale naštěstí jsme vše bez problému a bez větších komplikací zvládli a Jumíka bezpečně dopravili do ČR.
Nyní si užíváme jeho štěněcí období, Jumy roste jako z vody, tak si ho malinkého musíme ještě pořádně vychutnat. Kukynek i Amadeusek ho přijali mezi sebe úplně perfektně, oba si s ním hrají a pořád spolu všichni řádí! Jsou to prostě naši kluci ušat.
Naše požadavky se zdály být ovšem neuskutečnitelné. Po zkontaktování několika chovatelů v Německu, Nizozemí, Belgii, Švédsku, Norsku....a to chovatelů jak australských kelpií, tak i working kelpií....a rozsáhlé emailové komunikaci s nimi jsem začala být lehce zoufalá, neb žádný z vrhů nesplňoval naše požadavky buď na vzhled rodičů či na jejich pracovní nasazení Jednoho dne jsem ale narazila na švédskou chovatelskou stanici, kde byl plánovaný vrh: tatínek úplně úžasný hnědopálený pes a maminka moc hezká hnědá fenečka, oba velice sportovně úspěšní. Bohužel po pár emailech s chovatelkou jsem byla téměř na 100 % ujištěna, že se fence žádné pálené mimčo nenarodí, a když už, tak to bude ooooobrovská náhoda. Jelikož nás ale tolik uchvátil otec tohoto vrhu, začali jsme se doslova pídit po jeho rodokmenu, až nás vítr zavál do chovalské stanice Evallens. A jaká to byla náhoda, že chovatelka Ewa plánovala vrh, kde maminkou budoucích štěňat byla právě maminka tohoto nádhérného páleného psa a otec štěňat už na fotkách vypadal dokonale! Po důkladném prostudování všech pro a proti, prozkoumání všech štěňat z minulých odchovů budoucí maminky vrhu a pár emailech s chovatelkou bylo rozhodnuto! Zamluvení štěňátka bylo otázkou jednoho emailu a pak nezbývalo nic jiného než čekat více než měsíc na radostnou zprávu od Ewy: "Your baby is born a couple of hours ago."
Teď už jen počkat těch 8 týdnů, než si našeho nového chlupáče můžeme vyzvednout...už při zamlouvání štěňátka jsme se nakonec místo fenečky rozhodli pro pejska: za prvé pejsci nehárají (fakt ne! ), takže nám odpadnou případné stariostí s kastrací, kterou by u nás fenečka dozajista podstoupila, a za druhé nám bylo líto nechávat kastrovat tak nadějnou a v budoucnu jistě úspěšnou kelpií holku.
V pátek 13.7. 2012 jsme tedy vyrazili na tolik očekávaný let do Švédska. Rozhodli jsme se letět, neb náklady na cestu by vyšly po všemožném propočítávání stejně jako cesta autem a představa sedět celý den se štěniskem v autě na cestě domů nebyla dvakrát povzbuzující....Po přistáni ve Stockholmu nás čekal v terminálu Ewin manžel Pyzze. Bezpečně nás dopravil až k nim domů na farmu mezi spoustu kelpinek a oveček Ewa nás přivítala, hned nás zavedla k mimískům a my celý den nedělali nic jiného, než si s nimi hráli, dlachnili je, muckali je....Za tři dny, co jsme u Ewy na farmě strávili, jsme se dozvěděli spostu zajímavých věcí, koukali na výcvik pasení kelpinek i tradičních plemen, prohlédli jsme si všechny Ewiny pejsky, co Vám budu vykládat, zážitků máme spoustu ale o tom až někdy jindy...
V neděli odpoledne jsme se ale už museli rozloučit a i s naším malým Jumíkem (jak mu teď budeme říkat) jsme byli odveženi na letiště. Musím říct, ať žije byrokracie, protože na letišti bylo spousta papírování, ale naštěstí jsme vše bez problému a bez větších komplikací zvládli a Jumíka bezpečně dopravili do ČR.
Nyní si užíváme jeho štěněcí období, Jumy roste jako z vody, tak si ho malinkého musíme ještě pořádně vychutnat. Kukynek i Amadeusek ho přijali mezi sebe úplně perfektně, oba si s ním hrají a pořád spolu všichni řádí! Jsou to prostě naši kluci ušat.
