Třetí adventní neděli 16.12. jsme si s Kukounkem šli zkusit opravit jednu z dogdancingových zkoušek, konkrétně MD1. Na pátečním tréninku před zkouškama Kukyn šlapal jako hodinky, dostala jsem od trenérky ještě několik cenných rad, tak jsem doufala už jen ve štěstí No... upřímně, po zkoušce jsem moc nadšená nebyla a mé pocity byly spíš neradostné...Kuky byl lehce roztěkaný, ale nějak jsme to odtancovali...nakonec jsme ztratili jen dva bodíky, což mě příjemně překvapilo a zkoušku jsme splnili na výborně:)

A protože to byla poslední zkouška z první úrovně, co jsme na výborně neměli, tak jsme dnes zároveň splnili všechny podmínky pro udělění titulu Master of Dogdancing 1! Hurá! A od teď už to bude jen těžší a těžší...

Za poslední dny se toho u nás moc neudálo. Měli jsme, teda vlastně ještě pořád doma máme, lazaret, takže se léčíme, flákáme a už z toho trochu šílíme. Jumíčkův kašel se vyléčil relativně v pohodě, ale Kukyho náštíplý prstík nám dělá trochu starosti...naštěstí jen nám, Kukynovi naopak fixace prstu umožnila pohyb bez bolesti, takže za něj prý dobrýýýý uvidíme, jak dlouho budeme muset dodržovat klidový režim, ale snad dlouho ne, neb se asi za chvíli zblázníme...kombinace nevyběhaného Kukyna a lehce pubertálního Jumíka není v malém bytě dobrá kombinace...naštěstí doma lítají vzduchem jen jejich hračky, všechny naše lidské propriety více či méně potřebné k našemu pohodlnějšímu životu jsou zatím bez újmy zatím.... Jumíček nám roste do krásy - ještě aby ne, když je náš - zoubky se mu pomalu všechny klubou a vypadá to, že jich bude mít plnou tlamičku.. Ovšem krásný a roztomilý Jumík má i své mouchy, a tak venku začíná zkoušet neposlouchat...no, zatím tvrdě odoláváme jeho pubertálním kouskům, tak uvidíme, jak to půjde dál...

No a Amadeuska jsem teď dlouho neviděla, ale od rodičů mně chodí průběžné zprávy a myslím, že se má líp než my všichni dohromady (viz. foto).

Jumíkova maminka Milla (Evallens Tan Mait's Magic Midwifery) složila 20.10.2012 s její paničkou Ewou  pastevecké zkoušky a získala tak švédský pastevecký titul GK VALLH.

Jelikož Jumíkův tatínek Nemo (Orchis Norne) má tyto zkoušky taky a někteří Jumíkovi nevlastní sourozenci (Zaldo, Zelina) se tímto titulem mohou pyšnit také, doufám, že i Jumík se v pasení nenechá zahanbit.

A jelikož jsem sama relativně dlouho zjišťovala rozdíly mezi pasteveckými zkouškami právě ve Švédsku a zkouškami pod FCI, rozhodla jsem se výsledky mého zkoumání uveřejnit Níže můžete nalézt obsah těch nejjednodušších zkoušek ve Švédsku, kdy jejichž úspěšným složením pes získá titul GK VALLH, a zkouškami HWT (herding working test), které jsou pořádány FCI. Pasení znalí jistě uznají, že švédské zkoušky jsou mnohem obtížnější, a proto řeči o tom, že HWT nejsou pro kelpie a měly by být zařazeny do tradičního stylu opravdu nejsou na místě. Záleží především na pasteveckých vlohách a prostě se musíme smířit s tím, že "výstavní kelpie" bohužel jejich přirozený instinkt ztrácí , neb složení takovýchto zkoušek je pro ně opravdu obtížné...

Švédsko:

- outrun na cca 100metrů

- odhánění ovcí na cca 100 metrů

- vedení ovcí cca 200 metrů

- zahnání do košáru

- vyhnání z košáru

HWT (FCI):


- vyhnání z košáru

- vedení ovcí cca 200 metrů

- odhánění ovcí na cca 25 metrů

- outrun na cca 75 metrů

- zahnání do košáru

Za poslední dny se toho u nás docela dost událo:

- jelikož se nám pasení letos blíží ke konci, tak jsem Kukynka přihlásila na tréninky dogdancingu. Zatím jsme byli jen na jednom tréninku, ale Kukoun je prdloch a psí taneční miluje, byl moc pochválen, tak snad se nám přes zimu podaří natrénovat na nějaké další zkoušky

- Jumíček nám pěkně roste. Včera oslavil výročí pátého měsíce svého narození u oveček. Byl moc šikovný, jak jinak Kukynek je trochu blázen, to všichni víme....tentokrát s námi byl i u oveček kelpiák Ziko s paničkou Martinou. Ziko pásl ovečky poprvé, ale určitě ne naposledy. Je to frajer a moooooooc šikovnej!

- stále chodíme na obedience. Kukyho to hrozně baví, jsou lepší a horší dny, ale celkově musím říct, že jsme na sobě s Kukounkem pěkně mákli. Chůze u nohy se rapidně zlepšila, aport drží bez překusování (!!!), na odložení pracujeme....

- Jumíček bude od listopadu chodit s Lubošem na obedience a dogdancing taky. Holt se kluci nemůžou už jen flákat

- za posledních 5 dnů vypadlo Jumíkovi 5 zubů...chudák má teď v tlamičce dost pusto a prázdno...pozitivní ale je, že na místě každého vypadlého zoubku se klube nový, takže úplně bezzubý snad ve výsledku nebude. Ouška stojí tak na střídačku během dne. Zkoušela jsem je i podlepit, ale po delším uvážení jsem podlepení sundala a budeme doufat, že se postaví samy

...a nakonec ještě dole přikládám pasecí video Kukynka z posledních Martínkovic. Trochu se nám to pasení zlepšuje, tak snad to vydrží

6.10.2012 jsme si užili krásný slunečný den v Martínkovicích. Počasí bylo více něž úžasné a výkony našich chlupáčů taky Kukynek se snaží, dělá mně velikou radost, konečně je vidět pokrok a Jumík si zkusil s Lubošem práci na volném stádě, koukněte na video níže, je to fakt talent....ale nechvalme dne před večerem, uvidíme po zimě, jak se mu to v hlavičce rozleží:)

P.S.: to zastavování u oveček dělá Jumy sám- bez povelů!

P.S.2: málem jsme zapomněla dodat, že nám již před časem přišel Jumíkův průkaz původu, hned jsme ho nechali přeregistrovat do ČR a máme tedy doma právoplatného druhého registráka (jo, fakt!)

O posledním zářijovém víkendu jsme se vypravili opět do Martínkovic na ovečky. Sešli jsme se tu v pěkné australské sestavě: 2 australské kelpie, 2 australští honáčtí psi a jeden australský ovčák.

Začínám pomalu přicházet na to, jak vyzrát na Kukyna, tak snad to někdy někam společně dotáhneme Vrcholem víkendu bylo nastartování Jumíčka. Nejdříve si s ovečkama spíše hrál, běhal kolem nich pěkně naježený, štěkal...ale pak se to v něm probudilo, přikrčil se a začal pást! A úplně úžasně reaguje na každý povel na zastavení, no, snad mu to vydrží!

Tento sváteční den byl ve znamení kelpií. Katy nám zorganizovala už druhý ročník závodu O nejposlušnější kelpii roku, tentokrát tedy roku 2012

Dopoledne se konal dogdancingový seminář a po obědě vše vypuklo. Účast nebyla největší, i když všichni slibovali, jak dorazí, tak se asi zalekli té konkurence a raději závody vzdali předem. Jejich škoda...soutěžilo se ve 3 kategoriích:


kategorii BABY vyhrál Jumíček s Lubošem - Jumík byl sice jediný zástupce kelpiích miminek, avšak díky plnému počtu bodů z poslušnosti se stal nejvíce poslušnou kelpií roku 2012!

kategorii JUNIOR (do 18 měsíců) vyhrál Dio s paničkou Ivetou

a nakonec dospěláckou kategorii ADULT vyhrál Kukynek pod mým (nebo já pod jeho?) vedením.

Těsně za Kukynkem skončila Liky s Martinou, se kterými jsme si letos prohodili pořadí. Liky ale zvítězila v kelpiím dogdancigu a patří ji samozřejmě zasloužená gratulace!


Všichni účastníci byli velice šikovní, den jsme si parádně užili, kelpinky se vyřádily! Díky Katce za organizaci a Helče Laušmanové za spravedlivé posuzování!

Jen ještě podotknu, že Luboš s Jumíčkem vyhráli mimo jiné i poukaz na hodinovou lekci dogdancingu a já s Kukynkem poukaz na celý výcvikový tábor ve Staré Pace- díky moc!

Poslední srpnový týden jsme stanovali hned vedle pastvin v Martínkovicích. Počasí vyšlo super, na pasení se sjeli skvělí kamarádi! S Kukynkem jsme si výborně potrénovali a na konci týdne se zúčastnili spolu s kelpiákem Burákem pasecího školení s francouzským rozhodčím Phillipem Heintzem.

Jak již mnozí víte, naše smečka se rozrostla o dalšího čtyřnohého člena. O přírůstku bylo neplánovaně rozhodováno již na jaře, kdy jsme začali uvažovat o parťákovi pro Kukynka a o parťákovi na výcvik pro Luboše. Jelikož jsme již od začátku chtěli pálenou kelpinku, dokonce jsme si pro ni i odhodlaně jeli, osud tomu chtěl jinak a my si před dvěma lety domů dovezli tu nejlepší šedou myš (rozumějte Kukyho) na světě. Takže volba barvy byla tentokrát jasná, u pohlaví to ovšem tak jasné nebylo...Já se přikláněla spíše k fence z českého chovu (rozhodně ne na chov), ale bohužel v tuto dobu žádná pálená štěnda nejsou a žádná taková, o která bychom stáli, asi ani nebudou... Bohužel čeští chovatelé povětšinou ještě nepochopili, že nestačí mít doma atraktivní barvy psů, ale je třeba s nimi i něco aktivně dělat (a tím dělat myslím, být vidět, ne jít jednou za 14 dní na cvičák v "horní dolní"...a hlavně mít výsledky!!!). Takže jsme se začali rozhlížet po štěňátku po Evropě.

Naše požadavky se zdály být ovšem neuskutečnitelné. Po zkontaktování několika chovatelů v Německu, Nizozemí, Belgii, Švédsku, Norsku....a to chovatelů jak australských kelpií, tak i working kelpií....a rozsáhlé emailové komunikaci s nimi jsem začala být lehce zoufalá, neb žádný z vrhů nesplňoval naše požadavky buď na vzhled rodičů či na jejich pracovní nasazení Jednoho dne jsem ale narazila na švédskou chovatelskou stanici, kde byl plánovaný vrh: tatínek úplně úžasný hnědopálený pes a maminka moc hezká hnědá fenečka, oba velice sportovně úspěšní. Bohužel po pár emailech s chovatelkou jsem byla téměř na 100 % ujištěna, že se fence žádné pálené mimčo nenarodí, a když už, tak to bude ooooobrovská náhoda. Jelikož nás ale tolik uchvátil otec tohoto vrhu, začali jsme se doslova pídit po jeho rodokmenu, až nás vítr zavál do chovalské stanice Evallens. A jaká to byla náhoda, že chovatelka Ewa plánovala vrh, kde maminkou budoucích štěňat byla právě maminka tohoto nádhérného páleného psa a otec štěňat už na fotkách vypadal dokonale! Po důkladném prostudování všech pro a proti, prozkoumání všech štěňat z minulých odchovů budoucí maminky vrhu a pár emailech s chovatelkou bylo rozhodnuto! Zamluvení štěňátka bylo otázkou jednoho emailu a pak nezbývalo nic jiného než čekat více než měsíc na radostnou zprávu od Ewy: "Your baby is born a couple of hours ago."

Teď už jen počkat těch 8 týdnů, než si našeho nového chlupáče můžeme vyzvednout...už při zamlouvání štěňátka jsme se nakonec místo fenečky rozhodli pro pejska: za prvé pejsci nehárají (fakt ne! ), takže nám odpadnou případné stariostí s kastrací, kterou by u nás fenečka dozajista podstoupila, a za druhé nám bylo líto nechávat kastrovat tak nadějnou a v budoucnu jistě úspěšnou kelpií holku.

V pátek 13.7. 2012 jsme tedy vyrazili na tolik očekávaný let do Švédska. Rozhodli jsme se letět, neb náklady na cestu by vyšly po všemožném propočítávání stejně jako cesta autem a představa sedět celý den se štěniskem v autě na cestě domů nebyla dvakrát povzbuzující....Po přistáni ve Stockholmu nás čekal v terminálu Ewin manžel Pyzze. Bezpečně nás dopravil až k nim domů na farmu mezi spoustu kelpinek a oveček Ewa nás přivítala, hned nás zavedla k mimískům a my celý den nedělali nic jiného, než si s nimi hráli, dlachnili je, muckali je....Za tři dny, co jsme u Ewy na farmě strávili, jsme se dozvěděli spostu zajímavých věcí, koukali na výcvik pasení kelpinek i tradičních plemen, prohlédli jsme si všechny Ewiny pejsky, co Vám budu vykládat, zážitků máme spoustu ale o tom až někdy jindy...

V neděli odpoledne jsme se ale už museli rozloučit a i s naším malým Jumíkem (jak mu teď budeme říkat) jsme byli odveženi na letiště. Musím říct, ať žije byrokracie, protože na letišti bylo spousta papírování, ale naštěstí jsme vše bez problému a bez větších komplikací zvládli a Jumíka bezpečně dopravili do ČR.

Nyní si užíváme jeho štěněcí období, Jumy roste jako z vody, tak si ho malinkého musíme ještě pořádně vychutnat. Kukynek i Amadeusek ho přijali mezi sebe úplně perfektně, oba si  s ním hrají a pořád spolu všichni řádí! Jsou to prostě naši kluci ušat.

První letošní pasení bylo více než úžasné...a to jsem byla připravena opravdu na všechno Kukynek se sice přes zimu trochu zklidnil (jo, fakt! ), poctivě jsme trénovali zalehávání na dálku, ale i tak jsem při první cestě směr ovečky cítila mírnou nervozitu a tak nějak jsem si říkala: " Bože, to zas bude ostuda, nekoordinovaný Kukyn, já ječící a běhající okolo...". Ale světe div se, Kuky asi fakt trochu zmoudřel, protože pasení mělo řád a i to konečně trochu nějak vypadalo! Jako nemůžu tvrdit, že to tak bylo celý víkend, občas mu to přece jen "ujelo", ale do oveček nekousal - no, přešel na novou metodu rychlého se rozběhnutí a naražení do ovečky v plné rychlosti - ale nekousal a ani necvakal! Náhubek mu raději pro jistotu tedy ještě nechávám, přeci jen jistota je jistota.

Více se rozepisovat nebudu, to se musí totiž vidět.