Opět se na jaře letošního roku rozbouřily dizkuze o tom, kdy, kde a kdo bude vlastně pořádat letošní Mistrovství republiky beaglů v agility. Jelikož na začátku roku vyšlo ve zpravodaji Beagle Clubu ČR, že je "přiklepnuta" částka, kterou hodlá klub tuto akci podpořit, ani se nedivím, že spousta agiliťáků byla nervózní, kdy a zdali se závod vůbec uskuteční. Po jednom telefonátu s Jančou Vodvárkovou bylo ovšem jasno. Organizace se ujmeme my dvě, závody budou dvoudenní, budou až v listopadu a budou se konat v kryté jezdecké hale v Horce nad Moravou v blízkosti Lovecké chaty (což byl mimochodem můj nápad, jelikož jsem každoročním účastníkem zimního seriálu závodů pořadaných sdružením Canis Familiaris). V tuto dobu jsem byla ovšem ještě nadšeným organizátorem.
Zezačátku probíhalo vše dle plánu. Tonda Palata zajistil pronájem haly dokonce v námi požadovaném termínu, hlavním sponzorem akce se stala Purina Pro Plan-mimochodem tato firma zasponzorovala nejenom oficiální běhy, ale i ty pro štěňata a začátečníky- a za rozhodčí přislíbila účast Slávka Podmolová.
Samozřejmě, že jsme s Janíkem nečekaly bezproblémovou přípravu organizace, ovšem některé věci nás překvapily. Dva týdny před konáním závodu byla zrušena e-mailová schránka na serveru BC ČR, na kterou nám chodila mimochodemveškerá pošta jako byly přihlášky, potvrzení o platbách...atd. Týden před závodem nám bylo oznámeno, že bychom měly zajistit ještě poháry na vyhlášení Aktivních šampiónů a Nejsportovnějších beaglů roku 2010. Nějak jsem nechápala, proč musíme tyto věci zařizovat zrovna my dvě, když si Beagle Club tyto akce pořádá sám a od organizace mistrovství se jaksi zcela distancoval. Ani při předávání těchto cen nikdo z řad BC ČR nebyl, aby všem sportovcům osobně pogratuloval (toto jsem sice zastala já, ovšem je to divné, když nečlen obstarává práci výboru klubu). Ale co bychom pro bíglíky neudělaly, že? To, že se lidé hlásili na závody ještě den před samotným víkendem asi nemá ani cenu zmiňovat.
V pátek jsme se tedy dvěma auty (ano, do jednoho se nám prostě ceny a poháry pro vítěze nemohly vejít) s Lubošem, Kukynem a Amadeuskem vypravili směr Olomouc. Po hodinovém zdržení v dopravní zácpě jsme konečně večer dorazili do haly a dopřipravili potřebné věci na sobotu. Velký dík tady patří Tondu Palatovi a jeho synovi, protože bez nich bychom byli pravděpodobně úplně ztraceni. Trošku mě jen zaskočil pan hospodský z Lovecké chaty, který zřejmě nepochopil, že ubytování hostů má na starosti on a ne organizátoři závodů- já byla ještě navíc ubytovaná někde úplně jinde. No, ale co už, není nic, co by se nedalo zvládnout, a tak jsem se na chvíli stala recepční na telefonu a ještě v jedenáct večer sháněla poslední závodníky, kteří měli rezervované pokoje.
Budíček v pět ráno, byl po necelých pěti hodinách spánku docela drastický. Psi se rozhodli naše vstávání naprosto ignorovat, a tak i když jsme stáli oblečení a nachystaní a připravení k odchodu, pesani se stále vyvalovali pod peřinou. Jejich přemlouvání bylo sice náročné, ale nakonec jsem v souboji "vstát či nevstát" zvítězila já a my mohli vyjet opět do haly.
Závodníci-bíglí i nebíglí- se začali pomalu sjíždět a všichni jsme se společně radovali z takového množství strakáčů. Po zkouškových bězích a jejich vyhlášeních se nebíglí účastníci rozjeli domů a v hale a jejím blízkém okolí bylo už jen hnědo-černo-bílo, místy tedy jen hnědo-bílo. Nebudu zde popisovat bíglí běhy-to snad ani nejde, to si prostě musí každý zažít. Ráda bych jen zmínila, že jsem byla velice mile překvapena, jak od roku úroveň bíglích agiliťáků stoupá výš a výš. A to nemluvím o bíglích nadějích v podobě štěnisek a začátečníků. Všechny běhy-ať už více či méně podařené- byly prostě parádní, a to už jen proto, že běžel bígl!!! Letošní vítězové celého mistrovství si tituly opravdu zasloužili, dokázali se perfektně poprat s parkury speciálně určenými jenom pro bíglíky (tedy běhavými, ale přesto místy dosti náročnými a záludnými).
Já běhala letos jenom s Amadeuskem, který- ač jsem jakožto organizátor na něj neměla skoro čas-podal perfektní výkony. Takřka bez rozběhání a nějakého zvyknutí si na prostředí ze sebe vydal to nej a v mnohých bězích patřil rychlostně mezi ty nejlepší. Škoda jen pár chyb, které jsem mu tam většinou nasekala já. Ale i tak jsme si odvezli ze sobotní zkoušky MA2 medaili za 3. místo (čistý běh) a v celkovém součtu jsme skončili pátí!!!!! Bez předchozího tréninku a celkového času, který jsem na Amadeuska na závodech měla, jsem maximálně spokojená.
Na závěr bych už jen chtěla poděkovat všem pomocníkům, kteří s námi vytrpěli hodně a ve svém volném čase pomáhali s přestavbou parkurů, měřením času, zapisováním...atd. A to jmenovitě Martině Haroníkové, Evě Haroníkové, Radimu Halfarovi, Ondrovi Lembartovi, Slávku Kinclovi, Hance Šejnohové, Lence Mojžíšové a hlavně taky Luboškovi, protože bez něj a jeho obsluhy stopek, časomíry a rovnání látkáče v jednom bychom v Horce byli asi ještě dnes. Největší dík ovšem patří Tondovi Palatovi- bez něj a jeho skvělému přístupu ke všem strakáčům by se letošní mistovství snad ani nekonalo! A jasně že nemohu zapomenout na spoluorganizátorku Janču Vodvárkovou!!!!
Už teď se těším na další ročník, kterého se ovšem účastním jen jako závodník. Organizaci velice ráda přenechám někomu jinému. Za ty nervy, starosti, nesplněné sliby a nedostatek času na mé vlastní chlupáče mně ta "pocta" nestojí.
Zezačátku probíhalo vše dle plánu. Tonda Palata zajistil pronájem haly dokonce v námi požadovaném termínu, hlavním sponzorem akce se stala Purina Pro Plan-mimochodem tato firma zasponzorovala nejenom oficiální běhy, ale i ty pro štěňata a začátečníky- a za rozhodčí přislíbila účast Slávka Podmolová.
Samozřejmě, že jsme s Janíkem nečekaly bezproblémovou přípravu organizace, ovšem některé věci nás překvapily. Dva týdny před konáním závodu byla zrušena e-mailová schránka na serveru BC ČR, na kterou nám chodila mimochodemveškerá pošta jako byly přihlášky, potvrzení o platbách...atd. Týden před závodem nám bylo oznámeno, že bychom měly zajistit ještě poháry na vyhlášení Aktivních šampiónů a Nejsportovnějších beaglů roku 2010. Nějak jsem nechápala, proč musíme tyto věci zařizovat zrovna my dvě, když si Beagle Club tyto akce pořádá sám a od organizace mistrovství se jaksi zcela distancoval. Ani při předávání těchto cen nikdo z řad BC ČR nebyl, aby všem sportovcům osobně pogratuloval (toto jsem sice zastala já, ovšem je to divné, když nečlen obstarává práci výboru klubu). Ale co bychom pro bíglíky neudělaly, že? To, že se lidé hlásili na závody ještě den před samotným víkendem asi nemá ani cenu zmiňovat.
V pátek jsme se tedy dvěma auty (ano, do jednoho se nám prostě ceny a poháry pro vítěze nemohly vejít) s Lubošem, Kukynem a Amadeuskem vypravili směr Olomouc. Po hodinovém zdržení v dopravní zácpě jsme konečně večer dorazili do haly a dopřipravili potřebné věci na sobotu. Velký dík tady patří Tondu Palatovi a jeho synovi, protože bez nich bychom byli pravděpodobně úplně ztraceni. Trošku mě jen zaskočil pan hospodský z Lovecké chaty, který zřejmě nepochopil, že ubytování hostů má na starosti on a ne organizátoři závodů- já byla ještě navíc ubytovaná někde úplně jinde. No, ale co už, není nic, co by se nedalo zvládnout, a tak jsem se na chvíli stala recepční na telefonu a ještě v jedenáct večer sháněla poslední závodníky, kteří měli rezervované pokoje.
Budíček v pět ráno, byl po necelých pěti hodinách spánku docela drastický. Psi se rozhodli naše vstávání naprosto ignorovat, a tak i když jsme stáli oblečení a nachystaní a připravení k odchodu, pesani se stále vyvalovali pod peřinou. Jejich přemlouvání bylo sice náročné, ale nakonec jsem v souboji "vstát či nevstát" zvítězila já a my mohli vyjet opět do haly.
Závodníci-bíglí i nebíglí- se začali pomalu sjíždět a všichni jsme se společně radovali z takového množství strakáčů. Po zkouškových bězích a jejich vyhlášeních se nebíglí účastníci rozjeli domů a v hale a jejím blízkém okolí bylo už jen hnědo-černo-bílo, místy tedy jen hnědo-bílo. Nebudu zde popisovat bíglí běhy-to snad ani nejde, to si prostě musí každý zažít. Ráda bych jen zmínila, že jsem byla velice mile překvapena, jak od roku úroveň bíglích agiliťáků stoupá výš a výš. A to nemluvím o bíglích nadějích v podobě štěnisek a začátečníků. Všechny běhy-ať už více či méně podařené- byly prostě parádní, a to už jen proto, že běžel bígl!!! Letošní vítězové celého mistrovství si tituly opravdu zasloužili, dokázali se perfektně poprat s parkury speciálně určenými jenom pro bíglíky (tedy běhavými, ale přesto místy dosti náročnými a záludnými).
Já běhala letos jenom s Amadeuskem, který- ač jsem jakožto organizátor na něj neměla skoro čas-podal perfektní výkony. Takřka bez rozběhání a nějakého zvyknutí si na prostředí ze sebe vydal to nej a v mnohých bězích patřil rychlostně mezi ty nejlepší. Škoda jen pár chyb, které jsem mu tam většinou nasekala já. Ale i tak jsme si odvezli ze sobotní zkoušky MA2 medaili za 3. místo (čistý běh) a v celkovém součtu jsme skončili pátí!!!!! Bez předchozího tréninku a celkového času, který jsem na Amadeuska na závodech měla, jsem maximálně spokojená.
Na závěr bych už jen chtěla poděkovat všem pomocníkům, kteří s námi vytrpěli hodně a ve svém volném čase pomáhali s přestavbou parkurů, měřením času, zapisováním...atd. A to jmenovitě Martině Haroníkové, Evě Haroníkové, Radimu Halfarovi, Ondrovi Lembartovi, Slávku Kinclovi, Hance Šejnohové, Lence Mojžíšové a hlavně taky Luboškovi, protože bez něj a jeho obsluhy stopek, časomíry a rovnání látkáče v jednom bychom v Horce byli asi ještě dnes. Největší dík ovšem patří Tondovi Palatovi- bez něj a jeho skvělému přístupu ke všem strakáčům by se letošní mistovství snad ani nekonalo! A jasně že nemohu zapomenout na spoluorganizátorku Janču Vodvárkovou!!!!
Už teď se těším na další ročník, kterého se ovšem účastním jen jako závodník. Organizaci velice ráda přenechám někomu jinému. Za ty nervy, starosti, nesplněné sliby a nedostatek času na mé vlastní chlupáče mně ta "pocta" nestojí.