I když se názory na používání elektronických obojků pro výcvik psů liší jak mezi pejskaři, výcvikáři i "nepsí" veřejností, já osobně tuto výcvikovou pomůcku mohu jen doporučit. Ovšem ne všem. Jen lidem vlastnící psi útěkáře a lovce, na které žádná metoda odnaučení lovení prostě nefunguje.
Jak všichni víte, Amadeusek je už můj čtvrtý bígl. Jelikož jsem s každým psem cvičila, chodila s ním každý den na dlouhé procházky do lesa a trávila s ním můj veškerý volný čas, myslím, že bíglí povahu znám až moc dobře a mohu posoudit, co na kterého chlupáče platí.
Pokusy odnaučit naše pesany lovit byly více či méně úspěšné. Jelikož je Queeny netypickou představitelkou bíglošů (tedy neutíká a když už, tak je zaručeně do 5ti minut zpět), první mé seznámení s "elektrikou" proběhlo někdy kolem roku 2006. V tuto dobu totiž přišla Amadeuskova puberta. Nelovil sice na každé vycházce, ale když to na něj přišlo, strávil v lese klidně i více jak 48 hodin. Nevím sice jak, ale tento náš malý-velký rozmazlenec, který nespí nikde jinde než v posteli a který je naprosto závislý na Queeny, dokáže přespat v lese i při -15°C a být bez kontaktu s lidmi poměrně dlouhou dobu. Amadeuskovo utíkání je ovšem zvláštní. Opravdu neutíká často, ale když už, užije si to se vsím všudy. Ač nikdy nebyl bit za to, že zdrhl, nikdy se k nám nevrací. Buďto na něj narazíme náhodou v lese sami nebo ho někdo najde a zavolá. Nevím, proč to dělá, ale jakmile je v naší blízkosti a jeho útěk netrvá méně než 24 hodin, tak se před námi schovává-zalehne pod stromy, keře, zaleze do houští...atd. Už někokrát jsem ho takto našli-proto to víme :) A právě kvůli jeho nepředvídatelnosti jsme po několikátém vícedenním pátrání po jeho stopách usoudili, že bude třeba tvrdě zakročit. Jelikož vodění psa na vycházkách na vodítku považuji za týrání, možnost nepustit ho z vodítka byla zamítnuta ihned. Proto jsme pátrali na internetu po možných radách, až jsme narazili právě na elektronický obojek. V té době bylo opravdu umění nějaký sehnat a jeho provedení a funkce zdaleka neodpovídaly těm dnešním. Ovšem účel splnil. Obojek jsme použili vždy jen v případě lovu-nikdy jindy. Amadeus cca po čtyřech měsících obojek přestal nosit, neutíkal a v lese byl jak vyměněný. Byla sice období, kdy jsme ho musely opět nasadit -většinou jaro a zima- ovšem jakmile byla do rebuliky dovezena GPS navigace pro psy, obojky jsme vyměnily. Amadeus uteče tak dvakrát do roka, proto mně přijde zbytečné, aby nosil elektrický obojek s hroty celoročně. Namísto něj dostal pouze malou krabičku obsahující SIM kartu a v případě lovu si ho v lese snadno vystopuji!
S příchodem Kukyna jsem si myslela, že mám od lovení pokoj a vycházky budou poklidné. V lese si sice srn všímal, pozoroval je, ale nikdy je nehonil a jen na ně z cesty vrčel. Situace se ovšem změnila v den, kdy se nám na zahradu dostal zajíc. Bíglové se neudrželi, zajíce začali po zahradě štvát a toto byla bohužel ta osudná chvíle, kdy se Kukynovi lov velice zalíbil. Od tohoto dne vždy, když uviděl v lese zvěř, začal ji nahánět- a to hlasitě!!! Kuky zezačátku nelovil nějak často, nešel po stopě, honil jen zvěř, která před ním utíkala-pravděpodobně to byla bezva hra:))) Ovšem během dvou týdnů to došlo tak daleko, že utekl jen proto, aby zvěř sám vyhledal a jeho výletům jsme zabraňovali skoro na každé procházce. Začal za sebou tahat stopovací vocítko, jenže když utekl i sním, trpělivost mně došla. Ač jsem se bála použít elekronický obojek na tak malé štěnisko a navíc u kelpie -bíglové jsou přece jenom povahově větší tvrďáci- nedalo se nic dělat. A ejhle, výsledky jsou dokonalé. Po asi šesti vycházkách, kdy jsem byla donucena vlastností obojku využít- je klid. Kuky je skvělý, neutíká, na lovící bígly se jen kouká a vycházky jsou pro mě bez stresu, že přijdu o psa kvůli nějakému nervnímu myslivci. Sice obojek bude nosit asi ještě dlouho- v tomhle mu prostě zatím nevěřím-ale jelikož jsme mu pořídili obojek nový (tedy moderní, lehčí, lépe vypadající a bezpečnější), v ničem mu nebrání a vycházek si užívá stejně jako já.
Ráda bych závěrem jen doplnila, že obojky využívám opravdu jen pro zabránění nežádoucího lovení zvěře v lese . Moji psi nikdy nepoznali, že já jsem ta zlá a že já jim "ubližuji". Vždy, když jsem byla nucena obojek použít a pesani se lekli, co se to dějě, já jsem je vždy "zachránila". Jelikož se zastavili a dál nelovili (samozřejmě v důsledku použití el. impulsu), následovala obrovská pochvala a nějaká ta dobrotka. Využívání obojku při jakémkoliv jiném typu výcviku-obrany, sportovní kynologie, u rvavých psů-absolutně neschvaluji, protože si myslím, že způsobí opravdu jen více škody než užitku.
Svým psům bych nikdy úmyslně neublížila- z tohoto důvodu bych psům obojek nikdy nedala, pokud by je jeho použití bolelo. Sama jsem ho nejdřív zkoušela na sobě (elektrické impulsy jsou pouze nepříjemné, nejsou bolestivé). A možná, že kdyby byl v ČR tento typ obojku dříve, Xapík i Willy by se nikdy neztratili :(
Jak všichni víte, Amadeusek je už můj čtvrtý bígl. Jelikož jsem s každým psem cvičila, chodila s ním každý den na dlouhé procházky do lesa a trávila s ním můj veškerý volný čas, myslím, že bíglí povahu znám až moc dobře a mohu posoudit, co na kterého chlupáče platí.
Pokusy odnaučit naše pesany lovit byly více či méně úspěšné. Jelikož je Queeny netypickou představitelkou bíglošů (tedy neutíká a když už, tak je zaručeně do 5ti minut zpět), první mé seznámení s "elektrikou" proběhlo někdy kolem roku 2006. V tuto dobu totiž přišla Amadeuskova puberta. Nelovil sice na každé vycházce, ale když to na něj přišlo, strávil v lese klidně i více jak 48 hodin. Nevím sice jak, ale tento náš malý-velký rozmazlenec, který nespí nikde jinde než v posteli a který je naprosto závislý na Queeny, dokáže přespat v lese i při -15°C a být bez kontaktu s lidmi poměrně dlouhou dobu. Amadeuskovo utíkání je ovšem zvláštní. Opravdu neutíká často, ale když už, užije si to se vsím všudy. Ač nikdy nebyl bit za to, že zdrhl, nikdy se k nám nevrací. Buďto na něj narazíme náhodou v lese sami nebo ho někdo najde a zavolá. Nevím, proč to dělá, ale jakmile je v naší blízkosti a jeho útěk netrvá méně než 24 hodin, tak se před námi schovává-zalehne pod stromy, keře, zaleze do houští...atd. Už někokrát jsem ho takto našli-proto to víme :) A právě kvůli jeho nepředvídatelnosti jsme po několikátém vícedenním pátrání po jeho stopách usoudili, že bude třeba tvrdě zakročit. Jelikož vodění psa na vycházkách na vodítku považuji za týrání, možnost nepustit ho z vodítka byla zamítnuta ihned. Proto jsme pátrali na internetu po možných radách, až jsme narazili právě na elektronický obojek. V té době bylo opravdu umění nějaký sehnat a jeho provedení a funkce zdaleka neodpovídaly těm dnešním. Ovšem účel splnil. Obojek jsme použili vždy jen v případě lovu-nikdy jindy. Amadeus cca po čtyřech měsících obojek přestal nosit, neutíkal a v lese byl jak vyměněný. Byla sice období, kdy jsme ho musely opět nasadit -většinou jaro a zima- ovšem jakmile byla do rebuliky dovezena GPS navigace pro psy, obojky jsme vyměnily. Amadeus uteče tak dvakrát do roka, proto mně přijde zbytečné, aby nosil elektrický obojek s hroty celoročně. Namísto něj dostal pouze malou krabičku obsahující SIM kartu a v případě lovu si ho v lese snadno vystopuji!
S příchodem Kukyna jsem si myslela, že mám od lovení pokoj a vycházky budou poklidné. V lese si sice srn všímal, pozoroval je, ale nikdy je nehonil a jen na ně z cesty vrčel. Situace se ovšem změnila v den, kdy se nám na zahradu dostal zajíc. Bíglové se neudrželi, zajíce začali po zahradě štvát a toto byla bohužel ta osudná chvíle, kdy se Kukynovi lov velice zalíbil. Od tohoto dne vždy, když uviděl v lese zvěř, začal ji nahánět- a to hlasitě!!! Kuky zezačátku nelovil nějak často, nešel po stopě, honil jen zvěř, která před ním utíkala-pravděpodobně to byla bezva hra:))) Ovšem během dvou týdnů to došlo tak daleko, že utekl jen proto, aby zvěř sám vyhledal a jeho výletům jsme zabraňovali skoro na každé procházce. Začal za sebou tahat stopovací vocítko, jenže když utekl i sním, trpělivost mně došla. Ač jsem se bála použít elekronický obojek na tak malé štěnisko a navíc u kelpie -bíglové jsou přece jenom povahově větší tvrďáci- nedalo se nic dělat. A ejhle, výsledky jsou dokonalé. Po asi šesti vycházkách, kdy jsem byla donucena vlastností obojku využít- je klid. Kuky je skvělý, neutíká, na lovící bígly se jen kouká a vycházky jsou pro mě bez stresu, že přijdu o psa kvůli nějakému nervnímu myslivci. Sice obojek bude nosit asi ještě dlouho- v tomhle mu prostě zatím nevěřím-ale jelikož jsme mu pořídili obojek nový (tedy moderní, lehčí, lépe vypadající a bezpečnější), v ničem mu nebrání a vycházek si užívá stejně jako já.
Ráda bych závěrem jen doplnila, že obojky využívám opravdu jen pro zabránění nežádoucího lovení zvěře v lese . Moji psi nikdy nepoznali, že já jsem ta zlá a že já jim "ubližuji". Vždy, když jsem byla nucena obojek použít a pesani se lekli, co se to dějě, já jsem je vždy "zachránila". Jelikož se zastavili a dál nelovili (samozřejmě v důsledku použití el. impulsu), následovala obrovská pochvala a nějaká ta dobrotka. Využívání obojku při jakémkoliv jiném typu výcviku-obrany, sportovní kynologie, u rvavých psů-absolutně neschvaluji, protože si myslím, že způsobí opravdu jen více škody než užitku.
Svým psům bych nikdy úmyslně neublížila- z tohoto důvodu bych psům obojek nikdy nedala, pokud by je jeho použití bolelo. Sama jsem ho nejdřív zkoušela na sobě (elektrické impulsy jsou pouze nepříjemné, nejsou bolestivé). A možná, že kdyby byl v ČR tento typ obojku dříve, Xapík i Willy by se nikdy neztratili :(
