Před rokem a půl jsme si domů přivezli malou šedou ušatou kuličku, no, co si budeme povídat, takovou zvětšeninu potkana. Zatímco se Kuky u nás rozkoukával, seznamoval se s novým pelíškem a novými dvounožci a čtyřnožci v jeho smečce, já jsem nelenila a dala jsem se do zjišťování, co za psa jsme si to vlastně přivezli domů. Néé, že bych už něco nevěděla, ale nejsem zrovna ten typ, co se dopodrobna seznamuje s rodokmenem nového přírůstku před jeho příchodem až do x-té generace předků…atd.
To, že jsem si přivezla domů pejska vedeného v registru ČMKU (tudíž ne s plným rodokmenem FCI) jsem věděla, jaké to má „výhody“ a „nevýhody“ jsem také tušila a po konzultaci s chovatelem jsem usoudila, že přivezu-li takového pejska domů, žádná katastrofa se konat nebude.
Jelikož jsou ale lidé, kteří by všem kelpiím na registru vedeným přiřadili status „křížence nápadně podobného kelpii“ a o těchto psech rozšiřují nepravdy, dovolím si z postu majitelky jednoho takového psa vylíčit náš společný život.
Od každého štěněte přivezeného domů jsem očekávala vždy to nejhorší: loužičky, hromádky, rozkousaný nábytek , kňučení, zlobení, kousání všeho….ale každé štěně je jiné a pokaždé mě něčím překvapilo (ať už mile nebo nemile). Od majitelů kelpií dost často slýchávám, kolik jim toho nový přírůstek zničil, okousal nebo rozkousal…když o tom tak přemýšlím, tak se Kuky jednou jakoby „náhodou“ zakousl do listu květiny stojící v obýváku. Bohužel měl tu smůlu, že jsem ho u této „náhody“ viděla, dostal vynadáno a od té doby nikdy, ale opravdu nikdy nic nekousal a ani se o to nesnažil…měl své hračky, pravda, ty jsem občas po částech sbírala po celém bytě či zahradě, ale jsou jeho, tak má právo si je trhat ;) a to mu zůstalo dodnes…
Co se čistoty týče, tak ano, jako mimčo, pár loužiček doma udělal, ale protože jsme byli v chození ven po každém jídle, spaní, hraní opravdu důslední, tak se během 14ti dnů naučil čůrat venku a dokonce když měl jako 3 měsíční štěně neustále volný průchod mezi obývákem a zahradou, tak se chodil vyvenčit pokaždé ven….
A jak čas ubíhal, pomalu, ale jistě jsme začali s výcvikem. Takové ty klasické cviky jako přivolání, sedni, lehni, k noze…jsme cvičili snad už hned druhý den, co u nás Kuky byl. Postupně jsme přidávali obíhání stromů, dávání pacek, slalom mezi nohama…prostě bylo potřeba stále něco vymýšlet. Musím říct, že je radost Kukouna něco učit, protože jeho nadšení pro cokoliv nemá konce. Po nějakém čase jsme začali cvičit skupinovou poslušnost na cvičáku a docházet na pravidelné lekce agility. Dnes je již Kuky plně připraven na základní zkoušky poslušnosti, už je k nim i přihlášen, tak budeme doufat, že v ten osudný den nevymyslí nic, co by nám jejich splnění zabránilo :)
A dostáváme se k výcviku agility. Od té doby, co Kuky poprvé proběhl tunel a oběhl první bočnici se do agility zamiloval. Já neznalá, pouze bígly cvičící, byla ze začátku tedy lehce v šoku z rychlosti, nadšení a naprostého šílenství do překážek, ale člověk si zvykne na všechno. Jak čas ubíhal, naučila jsem se postupně alespoň trochu chápat jeho myšlení a předvídat jeho reakce na mé pohyby…vše vypadalo slibně. Běhali jsme krátké sekvence složené ze skoček a tunýlků, ostatní překážky jsme vůbec netrénovali. Kolem roku se vše bohužel zlomilo a Kuky jakoby nevěděl, co to skočka a tunel vůbec je. Nastal maraton přemýšlení a vymýšlení, co se vlastně stalo a jak se dostat zpět do starých kolejí. Rozhodla jsem se vše nechat uležet, ani času tolik nebylo a tak jsme vlastně v tomto stavu a jako největší puberťáci přijeli na tábor do Cvikova. A tady si nás vzala do parády instruktorka Bára. Vymýšlela a přemýšlela …a vymyslela! Po týdnu pravidelného cvičení a zkoušení, co Kuky snese, byl schopen u překážek relativně vnímat. A jeho pokrok za ten týden byl neuvěřitelný. Proto jsem se rozhodla začít jezdit na tréninky pouze k Báře a nikam jinam. Musím říct, že už po druhém tréninku na Zbraslavi Kuky zaběhl čtyři překážky po sobě!!!(což Kukyna znalí musí ocenit:))). To, čemu jiní říkají nepozornost a neschopnost koncentrace a poblázněnost a svádí to na registr, tomu já říkám pouze špatná metoda výcviku. Bohužel jsem celý život pracovala pouze s bíglíky a ona kelpie je přece jenom trochu jiné kafe…ale chybami se člověk učí a já doufám, že vše překonáme, moje chyby napravíme a třeba za rok, dva se potkáme na závodech.
No, a jelikož máme doma ovčáckého psa, tak bez oveček by to nebylo ono. V květnu jsme se byli poprvé s Kukounem podívat na ovečky na Podkosti. To bylo strachu! Dvě hodiny trvalo, než se Kuky „nastartoval“, ale pak už jen kroužil a kroužil a kroužil…Hned týden poté jsme úspěšně zvládli zkoušku vloh ovčácké psa (ZVOP) a ještě jsme dostali pochvalu za talent k pasení ovcí. Proto jsme se rozhodli nezahálet a domluvili si tréninky u Ivy Horské v Martínkovicích, která nás stále provádí a učí základy práce u ovcí. Každým tréninkem se Kuky lepší, tak se třeba časem i k našemu cíli dostaneme-ke splnění zkoušky HWT. No uvidíme…ještě nás čeká spousta práce :)
A abychom se v mezičase doma nenudili, trénujeme si pro zábavu pár dogdancingových triků. Občas jedeme na soustředění za Katy a Vandou, které nám dodají novou motivaci a tipy na trénink. A třeba se panička jednou dokope k tomu, aby se přihlásila k nějakým těm DD zkouškám …
No, co vám budu povídat, občas se zúčastníme i nějaké té výstavy. Ač jsou to povětšinou nudné akce, které nebaví nikoho z nás, přesto sem tam Kukyna přihlásíme a občas se i zadaříJ A hlavně, člověk potká spoustu známých, kamarádů, podívá se na spoustu nádherných psů a nakoupí další nepotřebné, zato úžasné psí hračky, které prostě nejde nemít!
A jak je to s agresivitou? Kuky se od štěněte pohyboval ve společnosti psů a lidí téměř denně. Do dneška jsem u něj nezaznamenala jediný náznak agresivního chování, vůči lidem je více než přátelský-miluje je! A ostatní psi také. Pravidelně ho dáváme na hlídání do psí školky, kde je volně na zahradě cca 15-20 psů různých plemen, různého věku a výchovy. Ani jednou neměl s žádným s pejsků žádný konflikt. Na všech kynologických akcích je naprosto bezproblémový.
Za pár dní bude Kukymu 18 měsíců a myslím, že z něj vyrost dokonalý kamarád. Je učenlivý, poslušný, nadšený z každé blbosti, kterou vymyslíme. Má splněny zkoušky ZVOP, na další zkoušky je již připraven a přihlášen, je čekatelem junioršampiona krásy, úspěšně prošel bonitací s tím nejlepším bonitačním kódem, je z něj tedy chovný pes, ale především nám dělá každý den radost a nikdy bych neměnila!
Doufám, že jsem alespoň trochu dokázala, že s kelpií na registru se dá dělat spousta věcí, ne jen pasení, jak někteří tvrdí. Je to jen o přístupu a ochotě se učit a vymýšlet, co na toho konkrétního chlupáče bude platit. Myslím si, že ten, kdo tvrdí, že kelpie na registru, je neposlušný a nepozorný pes nikdy takového psa osobně neměl nebo s ním prostě jen neumí pracovat. Je to pes jako každý jiný, má svoje přednosti a chyby. Můžete s ním na výstavu, na závody, na zkoušky…je to zdravý a aktivní pes, který když dostane správnou výchovu, je dokonalým společníkem a parťákem na celý život.
To, že jsem si přivezla domů pejska vedeného v registru ČMKU (tudíž ne s plným rodokmenem FCI) jsem věděla, jaké to má „výhody“ a „nevýhody“ jsem také tušila a po konzultaci s chovatelem jsem usoudila, že přivezu-li takového pejska domů, žádná katastrofa se konat nebude.
Jelikož jsou ale lidé, kteří by všem kelpiím na registru vedeným přiřadili status „křížence nápadně podobného kelpii“ a o těchto psech rozšiřují nepravdy, dovolím si z postu majitelky jednoho takového psa vylíčit náš společný život.
Od každého štěněte přivezeného domů jsem očekávala vždy to nejhorší: loužičky, hromádky, rozkousaný nábytek , kňučení, zlobení, kousání všeho….ale každé štěně je jiné a pokaždé mě něčím překvapilo (ať už mile nebo nemile). Od majitelů kelpií dost často slýchávám, kolik jim toho nový přírůstek zničil, okousal nebo rozkousal…když o tom tak přemýšlím, tak se Kuky jednou jakoby „náhodou“ zakousl do listu květiny stojící v obýváku. Bohužel měl tu smůlu, že jsem ho u této „náhody“ viděla, dostal vynadáno a od té doby nikdy, ale opravdu nikdy nic nekousal a ani se o to nesnažil…měl své hračky, pravda, ty jsem občas po částech sbírala po celém bytě či zahradě, ale jsou jeho, tak má právo si je trhat ;) a to mu zůstalo dodnes…
Co se čistoty týče, tak ano, jako mimčo, pár loužiček doma udělal, ale protože jsme byli v chození ven po každém jídle, spaní, hraní opravdu důslední, tak se během 14ti dnů naučil čůrat venku a dokonce když měl jako 3 měsíční štěně neustále volný průchod mezi obývákem a zahradou, tak se chodil vyvenčit pokaždé ven….
A jak čas ubíhal, pomalu, ale jistě jsme začali s výcvikem. Takové ty klasické cviky jako přivolání, sedni, lehni, k noze…jsme cvičili snad už hned druhý den, co u nás Kuky byl. Postupně jsme přidávali obíhání stromů, dávání pacek, slalom mezi nohama…prostě bylo potřeba stále něco vymýšlet. Musím říct, že je radost Kukouna něco učit, protože jeho nadšení pro cokoliv nemá konce. Po nějakém čase jsme začali cvičit skupinovou poslušnost na cvičáku a docházet na pravidelné lekce agility. Dnes je již Kuky plně připraven na základní zkoušky poslušnosti, už je k nim i přihlášen, tak budeme doufat, že v ten osudný den nevymyslí nic, co by nám jejich splnění zabránilo :)
A dostáváme se k výcviku agility. Od té doby, co Kuky poprvé proběhl tunel a oběhl první bočnici se do agility zamiloval. Já neznalá, pouze bígly cvičící, byla ze začátku tedy lehce v šoku z rychlosti, nadšení a naprostého šílenství do překážek, ale člověk si zvykne na všechno. Jak čas ubíhal, naučila jsem se postupně alespoň trochu chápat jeho myšlení a předvídat jeho reakce na mé pohyby…vše vypadalo slibně. Běhali jsme krátké sekvence složené ze skoček a tunýlků, ostatní překážky jsme vůbec netrénovali. Kolem roku se vše bohužel zlomilo a Kuky jakoby nevěděl, co to skočka a tunel vůbec je. Nastal maraton přemýšlení a vymýšlení, co se vlastně stalo a jak se dostat zpět do starých kolejí. Rozhodla jsem se vše nechat uležet, ani času tolik nebylo a tak jsme vlastně v tomto stavu a jako největší puberťáci přijeli na tábor do Cvikova. A tady si nás vzala do parády instruktorka Bára. Vymýšlela a přemýšlela …a vymyslela! Po týdnu pravidelného cvičení a zkoušení, co Kuky snese, byl schopen u překážek relativně vnímat. A jeho pokrok za ten týden byl neuvěřitelný. Proto jsem se rozhodla začít jezdit na tréninky pouze k Báře a nikam jinam. Musím říct, že už po druhém tréninku na Zbraslavi Kuky zaběhl čtyři překážky po sobě!!!(což Kukyna znalí musí ocenit:))). To, čemu jiní říkají nepozornost a neschopnost koncentrace a poblázněnost a svádí to na registr, tomu já říkám pouze špatná metoda výcviku. Bohužel jsem celý život pracovala pouze s bíglíky a ona kelpie je přece jenom trochu jiné kafe…ale chybami se člověk učí a já doufám, že vše překonáme, moje chyby napravíme a třeba za rok, dva se potkáme na závodech.
No, a jelikož máme doma ovčáckého psa, tak bez oveček by to nebylo ono. V květnu jsme se byli poprvé s Kukounem podívat na ovečky na Podkosti. To bylo strachu! Dvě hodiny trvalo, než se Kuky „nastartoval“, ale pak už jen kroužil a kroužil a kroužil…Hned týden poté jsme úspěšně zvládli zkoušku vloh ovčácké psa (ZVOP) a ještě jsme dostali pochvalu za talent k pasení ovcí. Proto jsme se rozhodli nezahálet a domluvili si tréninky u Ivy Horské v Martínkovicích, která nás stále provádí a učí základy práce u ovcí. Každým tréninkem se Kuky lepší, tak se třeba časem i k našemu cíli dostaneme-ke splnění zkoušky HWT. No uvidíme…ještě nás čeká spousta práce :)
A abychom se v mezičase doma nenudili, trénujeme si pro zábavu pár dogdancingových triků. Občas jedeme na soustředění za Katy a Vandou, které nám dodají novou motivaci a tipy na trénink. A třeba se panička jednou dokope k tomu, aby se přihlásila k nějakým těm DD zkouškám …
No, co vám budu povídat, občas se zúčastníme i nějaké té výstavy. Ač jsou to povětšinou nudné akce, které nebaví nikoho z nás, přesto sem tam Kukyna přihlásíme a občas se i zadaříJ A hlavně, člověk potká spoustu známých, kamarádů, podívá se na spoustu nádherných psů a nakoupí další nepotřebné, zato úžasné psí hračky, které prostě nejde nemít!
A jak je to s agresivitou? Kuky se od štěněte pohyboval ve společnosti psů a lidí téměř denně. Do dneška jsem u něj nezaznamenala jediný náznak agresivního chování, vůči lidem je více než přátelský-miluje je! A ostatní psi také. Pravidelně ho dáváme na hlídání do psí školky, kde je volně na zahradě cca 15-20 psů různých plemen, různého věku a výchovy. Ani jednou neměl s žádným s pejsků žádný konflikt. Na všech kynologických akcích je naprosto bezproblémový.
Za pár dní bude Kukymu 18 měsíců a myslím, že z něj vyrost dokonalý kamarád. Je učenlivý, poslušný, nadšený z každé blbosti, kterou vymyslíme. Má splněny zkoušky ZVOP, na další zkoušky je již připraven a přihlášen, je čekatelem junioršampiona krásy, úspěšně prošel bonitací s tím nejlepším bonitačním kódem, je z něj tedy chovný pes, ale především nám dělá každý den radost a nikdy bych neměnila!
Doufám, že jsem alespoň trochu dokázala, že s kelpií na registru se dá dělat spousta věcí, ne jen pasení, jak někteří tvrdí. Je to jen o přístupu a ochotě se učit a vymýšlet, co na toho konkrétního chlupáče bude platit. Myslím si, že ten, kdo tvrdí, že kelpie na registru, je neposlušný a nepozorný pes nikdy takového psa osobně neměl nebo s ním prostě jen neumí pracovat. Je to pes jako každý jiný, má svoje přednosti a chyby. Můžete s ním na výstavu, na závody, na zkoušky…je to zdravý a aktivní pes, který když dostane správnou výchovu, je dokonalým společníkem a parťákem na celý život.